Zde může být text o autorovi
Digg  Sphinn  del.icio.us  Facebook  Mixx  Google  BlinkList  Furl  Live  Ma.gnolia  Netvouz  NewsVine  Pownce  Propeller  Reddit  Simpy  Slashdot  Spurl  StumbleUpon  TailRank  Technorati  TwitThis  YahooMyWeb
 
 

Abú Simbel

Celá tisíciletí byla pod příkrovem rozpáleného pouštního písku skryta jedinečná a podivuhodná stavba - skalní chrámy v Abú Simbelu (Horní Egypt). Vstup do Velkého chrámu zdobí kolosální sochy s podobou Ramesse II. vytesané do skalního masivu mezi údolím Nilu a rozlehlou pouští. Tato veledíla fascinovala a fascinují archeology, kreslíře i malíře.

Ramesse II., největší faraon starověkého Egypta, vládl v údolí Nilu téměř sedmdesát let. Král byl zároveň válečníkem i šiřitelem kultury. V zemi po něm zůstala řada velkolepých památek. Jeho mistrovským dílem je bezpochyby Abú Simbel, o jehož pojetí pravděpodobně rozhodl již v prvních letech své vlády.
Skalní chrámy v Abú Simbelu leží nedaleko súdánských hranic na jižním okraji Násirova jezera. V roce 1960 začaly práce na jejich přemístění, aby nebyly zaplaveny zmíněným jezerem vzniklým o vybudování Asuánské přehrady. Velký chrám zasvěcený Ramessovi II. a Malý chrám zasvěcený jeho manželce královně Nefertari jsou jedním z nejúžasnějších děl faraonské architektury.
Na rozdíl od klasického vršení kamenných kvádrů zde byly chrámy vytesány přímo do skály. Egypťané nejprve vykopali do skály dva hluboké otvory, v nichž byly zřízeny svatyně. Do vnější strany skály potom vytesali průčelí, které se skládá z nehybných kamenných soch Ramesse II., jeho manželky Nefertari a dalších členů královské rodiny. Postupně vnitřní prostory zvětšovali, z ponechaných sloupů rostlé skály vytesávali pilíře s vevázanými usiroformními sochami panovníka. Do vyhlazených stěn pilířových síní byly vytesány reliéfy, které zdůrazňovaly panovníkovi zásluhy. Byla zde jedna ze scén popisující jeho vítězství nad Chetity u Kadeše. Na jiných místech panovník uctívá božstva Egypta a přináší jim obětiny. Snad již od počátku stavby byla plánována přesná astronomická orientace chrámů, která umožnila jev, kdy v den jarní a podzimní rovnodennosti sluneční paprsky osvítí nejzazší místnost chrámu a dotknou se soch bohů a samotného Ramesse. Ramesse tak trochu bohy obelhal, neboť sluneční paprsky spočinou na jeho soše o trochu déle než na ostatních, jakoby tím naznačovaly, že právě Ramesse je ze všech bohů největší a nejvíce hoden poct.
Podle legendy se o existenci Abú Simbelu údajně nesměli dozvědět žádní cizinci. Proto o obou chrámech dlouho věděli jen místní obyvatelé. Na počátku 19. století byl monumentální komplex téměř celý pohřben pod pouštním pískem. Vyčnívaly z něj jen hlavy kolosálních, dvacet metrů vysokých soch zpodobňujících Ramesse II.
Znovuobjevení Abú Simbelu patří mezi největší události moderní egyptologie. Prošly tudy všechny význačné osobnosti, které kdy v Egyptě prováděly výzkum.
Do vzdálené Núbie, která ještě dlouho zůstávala synonymem nejrůznějších nebezpečí, bylo vypraveno několik expedic. Roku 1815 zkoumal Angličan Bankes chrám zasvěcený Nefertari, do Velkého chrámu se ale kvůli písku nedostal. Bývalý francouzský konzul Drovetti se bezúspěšně snažil přesvědčit místní obyvatele, aby mu pomohli chrám z písku vyprostit. Více štěstí měl měl ještě téhož roku britský konzul Henry Salt. Financoval expedici, jejíž vedení svěřil slavnému italskému dobrodruhovi Giovannimu Battistovi Belzonimu. V září 1815 přistál muž přezdívaný jako "padovský titán" nedaleko chrámů v Abú Simbelu. Zklamaně konstatoval, že toho, kdo by chtěl proniknout do Velkého chrámu, rozhodně nečeká jednoduchý úkol.
Belzoni však nepatřil mezi lidi, kteří se snadno vzdávají. O rok později se na místo vrátil a přesvědčil feláhy, aby mu pomohli s odhrabáním písku od vchodu, kterým by se dostal do nitra chrámu. Tři týdny trvalo, než se konečně Belzonimu podařilo proniknout do spea (skalního chrámu) zasvěceného Ramessovi II. "Úplně jsme zkoprněli úžasem. Uvědomili jsme si, že stojíme v jedné z nejnádhernějších svatyní, vyzdobené reliéfy, malbami a překrásnými kolosálními sochami", napsal Belzoni Saltovi. Písek tento architektonický div po dlouhou dobu chránil před poškozením. Ve světle pochodní obkresloval Belzoni, někdy lépe, někdy hůře, úžasné reliéfy. Přesnější zachycení podoby chrámu v Abú Simbelu provedl teprve o 12 let později Champollion.

"Musíme pracovat nazí!"
12. ledna 1829 napsal rozluštitel hieroglyfů své rodině do Figeaku ve francouzském departmentu Lot: "Třetího večer začaly naše práce na Abú Simbelu. Chystali jsme se prozkoumat Velký chrám, dosud neobjevený. Píši schválně neobjevený, neboť i těch pár nákresů vnitřních reliéfů, které Belzoni a Gau publikovali, jsou na hony vzdálené skutečnosti. Nedokázali správně zachytit tvary ani barvy."
Champollion a jeho spolupracovníci se rozhodli věrně překreslit malby a reliéfy chrámu. "Až se lidé dozví, že vedro, které v tomto zatím podzemním chrámu (neboť téměř celé průčelí je zasypáno pískem) panuje, je srovnatelné s horkou tureckou lázní, až se dozví, že musíme pracovat téměř nazí, že po těle neustále stékají čůrky potu, který štípá do očí (...), určitě vyjádří obdiv našim odvážným mladíkům, již v této výhni tráví tři až čtyři hodiny denně a vycházejí z něj teprve na pokraji vyčerpání, teprve tehdy, když už se neudrží na nohou."

Velký chrám v Abú Simbelu vyhloubený a vytesaný ve skále má monumentální průčelí vysoké 33 metrů. Chrám zasvěcený Amon-Reovi a dalším významným božstvům je zanořen 60 metrů hluboko do skály. Vedle něho stojí tzv. Malý chrám zasvěcený bohyni Hathor a královně Nefertari.

Po stranách vstupu, nad nímž je zobrazení Rea v jeho Horově podobě, jsou vytesané do pískovce čtyři dvacetimetrové kolosy. Sochy a zvláště jejich obličeje zaujmou svou mimořádnou jednoduchostí. Zobrazují sedícího Ramesse II., který má na hlavě pokrývku hlavy nemes a korunu pšent. U nohou čtyř obrů stojí menší sochy, které zachycují členy královské rodiny. Podařilo se v nich identifikovat Ramessovy dcery princezny Nebettaui, Bentanat a Meritamon, několik princů, královnu matku Cuji a faraonovu manželku Nefertari.
Tři kolosální sochy se zachovaly ve výjimečně dobrém stavu. Čtvrtá socha, umístěná vlevo od brány, je zachována jen do výše kolen. K tomuto poškození došlo nejspíše při zemětřesení. Hlava a tělo sochy leží na zemi. Byl zde nalezen nápis vyrytý řeským návštěvníkem již roku 668 př. n. l.

Nevídaná síň!
Nad vchodem do skalního chrámu je znázorněno rébusovým způsobem trůnní jméno Ramesse II. Sluneční bůh Re se sokolí hlavou drží v rukou žezlo weser a bohyni Maat. Výsledná kompozice se čte Weser-Maat-Re. Vchodem se vstupuje do první místnosti, velké pilířové síně. V tomto sále o rozměrech 18 m x 16,7 m se tyčí osm desetimetrových pilířů. K nim jsou vázány sochy v podobě Usira s Ramessovými rysy. Sochy v levé polovině síně mají na hlavách hornoegyptské koruny, sochy v pravé polovině mají spojené koruny Horního a Dolního Egypta pšent.
Strop velké pilířové síně je zdoben obrazy supů s roztaženými křídly, mezi nimiž jsou texty psané hieroglyfy, které uvádějí královskou titulaturu ajména Ramesse II. Na stěnách jsou zachyceny historické výjevy připomínající války, jež Ramesse II. vedl, zvláště pak jeho nejslavnější souboj - bitvu u Kadeše. Za velkou pilířovou síní následuje malá pilířová síň dlouhá 11,2 metru a široká 7,7 metru. V ní stojí čtyři čtverhranné pilíře. Zdi jsou zdobeny liturgickými výjevy a scénami přinášení nejrůznějších obětin.
Z malé pilířové síně vedou tři průchody do příčné předsíně, která je stejně dlouhá jako předchozí místnost, ale užší (3,2 m). V západní stěně předsíně jsou tři vchody vedoucí do poslední části chrámu. Levý a pravý vchod ústí do dvou malých kaplí. Prostřední vchod vede do kaple se sochami bohů.
V této malé místnosti o rozměrech 4 x 7 metrů se nacházejí čtyři sedící sochy vytesané do skály. Zobrazují Reharachteje, zbožštěného Ramesse II., Amon-Rea a Ptaha. Těmto čtyřem božstvům je zasvěcen celý chrám.
Po stranách hlavního traktu je ještě osm bočních komor. Do čtyř z nich lze vstoupit z hlavní pilířové síně. Komory jsou úzké a nízké, zřejmě nebyly dokončeny. Měly se zde ukládat předměty používané při každodenním rituálním uctívání kultu.
Tajemství Abú Simbelu
Od svého znovuobjevení přitahuje Velký chrám v Abú Simbelu milovníky tajemství, kteří se snaží pochopit symbolický význam jeho zvláštní orientace. Rozložení jednotlivých místností umožňuje, aby slunce dvakrát ročně úplně osvítilo čtyři sochy božstev v zadní části chrámu. Podle některých odborníků pronikal "svazek paprsků posvátného nebeského tělesa" do chrámu v určitá data, která zřejmě souvisela s daty narození a korunovace Ramesse II. Jiní egyptologové se zase domnívají, že chrám v Abú Simbelu sloužil jako observatoř. Christiane Desroches-Noblecourtová si povšimla, že osy obou chrámů se protínají uprostřed Nilu. Abú Simbel byl vybudován pro slávu Ramesse II., jeho význam však byl mnohem hlubší. Faraon v něm byl zobrazen jako duchovní vůdce Egypta a opravdová pozemská podoba boha.